Itálie na kole 17 – 22.5.2007
Castiglione del Lago – 14 MARATHON BIKE del Trasimeno a Riva del Garda
Na základě pozvání italského partnerského města Castiglione del Lago vyrazila za město Kopřivnice čtyřčlenná delegace cyklistů, vyzkoušet tamní tratě a zúčastnit se 14 ročníku MARATHON BIKE del Trasimeno, který se konal v neděli 20.5.2007. Na cestu do Itálie vyrazili za místní CykloArt bike klub Kořivnice (Dušan Pargač, Miroslav Knapík a já – Jaroslav Dvořáček). Jako náhradník za Romana Lipového, který bohužel musel zůstat v práci jel, Michal Chmel z cyklistického klubu ck frenstat.
Čtvrtek a Pátek 17 – 18.5
Cesta
Na cestu jsme vyrazili už ve
čtvrtek a než jsme vše naložili a vyzvedli Michala v Novém Jičíně, tak
bylo 22:30. Jako dopravní prostředek jsme měli od města Kopřivnice zapůjčen
automobil Renault Trafic, kam sem pohodlně vešla 4 kola i další věci. Do Itálie
jsme jeli přes noc směrem na Rakousko (Vídeň, Graz, Klagenfurt, Vilach). Odtud
pak dále směrem na Benatky, Padovu až do Florencie. Do Florencie jsme dorazili
následující den odpoledne v 13:00. Po 14 hodinách jízdy a cca
Florencie
Po projetí do centra Florencie v odpolední špičce jsme zaparkovali na parkovišti vzdáleném cca 10 minut pěšky od centra a vyrazili se protáhnout. Florencie, chlouba a skvost Toskánska a renesance je snad v každou roční dobu plná turistů. Došli jsme na náměstí Republiky a odtud k chrámu Santa Maria del Fiore, dále pak k paláci Signorie a nakonec jsme navštívili zahradu Giardino di Bobolii u paláce Pitti. Palác Pitti byl v tento den zdarma zpřístupněn, tak jsme zde nakoukli a shlédli řadu vzácných obrazů italských mistrů. Nakonec jsme prošli zahradu a v klidné zeleni za zurčení vodních fontán chvilku relaxovali po probdělé noci v autě.
Po 16:00 jsme pokračovali
v cestě dál směrem na Řím do partnerského města Castiglione del Lago,
vzdáleného už jen cca
Castiglione del Lago
Po příjezdu v 17:15 na místní letiště – AEROPORTO (výchozí bod) jsme volali „našemu“ člověku v Italii. Ten ale nebral telefon, tak jsme se vydali do Rezidence Ranierii, kde jsme měli domluvené ubytování sami. Po malých komunikačních bariérách, kdy nikdo z nás neuměl italsky a italové zase česky, jsme našli společnou řeč a hlavně také i ubytování. Ubytováni jsme nakonec byli cca 5km od Castiglione v zrekonstruované zemědělské usedlosti, Country House PODERE LACAIOLI I. Zde se nám dostalo velice přátelského přivítání s maximální 5 hvězdičkovou péčí :-) K dispozici jsme měli venkovní bazén, velký apartmán a také přístup do sklepa, kam jsme měli možnost dát naše kola. Vše bylo korunováno jídlem o 2 chodech a výborným moučníkem nakonec. Uff. Večer v 20:00 nás navštívil náš člověk v Itálii pan Eraldo Ciarini a opět jsme se snažili komunikovat o našem programu na další dny. Komunikace rukama, nohama a angličtinou postačila na to, abychom se dozvěděli, že následující den máme naplánováno seznámení se s tratí závodu. Potom jsme šli spát.
Sobota 19.5
Ráno v 8:00 měla být snídaně. Italové se snídaní nikam nespěchali, a tudíž následně i my. Jediný člověk, kterému vadilo, že v 9:00 nejsme na místním letišti byl náš Eraldo. Nakonec si pro nás přijel osobně do rezidence a skoro nám narušil plán, jet již z rezidence do Castiglione na kole. Nakonec jsme se ale domluvili a 9:45 jsme vyrazili všichni na kolech, tedy krom Eralda, k AEROPORTu. Bylo nám divné, proč najednou u Italů ten spěch, když nám nikdo neřekl, kudy trasa vede, jak ji poznáme a co vlastně bude. Nakonec se vše ale vysvětlilo a na letišti nás čekal jeden z místních členů cyklistického klubu Marinelli Ferrettini, který nás měl na trase provázet.
Vydali jsem se tedy na cestu. Po cca 7km jízdě „na zahřátí“ po asfaltu, kdy nám náš italský kolega dělal předvoj, jsme dorazili do městečka Borghetto. Zde proběhlo představení a náš cykloprůvodce Francesco vytáhl kolo z auta a spolu s námi se vydal na cestu.
Po krátkém úseku polní rovinatou cestou jsme odbočili na prašnou šotolinu a začali stoupat směrem do kopců. Výšková členitost okolních kopců není sice taková jako v domácích Beskydech, ale horko, krátké úseky s razantním stoupáním po prašné šotolině, střídané technickými sjezdy a opět stoupání, nás prověřili. Cesta vedla po hranicích Umbrie a Toskánska s výhledem na jezero Trasimeno. Celou cestu jsme s naším průvodcem drželi krok, ale díky zdejšímu horku jsme byli splavení potem. Italové se zřejmě nepotí :-)
Asi
na 23 km se trať rozdělovala a delší
Do Castiglione jsme dorazili včas, a tak jsme měli možnost shlédnout přehlídku pestrých barev trikotů závodníků Giro d´Italia a také servisní a materiálové zázemí. Jedním z generálních sponzorů závodu je i naše Škoda auto a tak jsem si chvilku připadli jako doma.
Po krátkém ale intenzivním zážitku, jsme vyrazili k jezeru Trasimeno a odtud přímo na pizzu do jedné z místních restaurací. Po obědě jsme chvilku poseděli a pokračovali vzhůru k hradbám staré pevnosti a na prohlídku města.
Odpoledne po návratu do rezidence jsme si před večeří udělali výlet do 30km vzdáleného Magione. Při zpáteční cestě jsme cestou na jednu vyhlídku objevili značení delší 80km tratě, která vedla opět do kopce. Odtud jsme se pak vraceli podél pobřeží a pozorovali krajinné scenérie při západu slunce.
Neděle 20.5
Brzy ráno jsme vstali, abychom stihli prezentaci závodu, která se konala od 7:00 do 8:00. Po příjezdu na AEROPORTO a při vyplňování přihlášky jsme ale byli nepříjemně překvapeni, že bez F.C.I. (cyklistické závodní licence) nemůžeme jet delší 80km trať. Nakonec jsem se tedy vydali všichni na 40km trať. Z letiště se v 8:30 vydal peloton cca 550 cyklistů úzkou cestou podél jezera, po které jsme jelipředchozí den, do Broghetta, kde byl oficiální start. Odtud se už pokračovalo v ostrém závodním tempu.
Nejlépe z nás se očekávaně umístil Dušan Pargač, který dojel ve své kategorii první a celkově na krátké trati druhý. Michal dojel v kategorii 6, Míra a já v druhé padesátce. Vzhledem k tomuto skvělému umístění nás ale nemile překvapilo, že závodníky bez licence nezaznamenávali do celkového oficiálního pořadí. Nu co se dalo dělat.
Po 13:00 hodině začali dojíždět první borci, kteří jeli 80km trať. Nejlepší závodník zajel tuto trať s celkovým převýšením 1780m za 3 hodiny a 3 minuty. Po dojezdu posledního závodníka následovalo vyhlášení výsledků ve všech kategoriích. Na konci samotného vyhlašování byla uvedena také kategorie jezdců bez F.C.I. licence, kde na stupni vítězů stanul náš Dušan a Michal na 5 místě. Odměna byla vskutku tučná, Dušan dostal asi 5kg šunku a Michal štangli salámu. Ani Mirek a já jsme neodešli zkrátka a dostali jsme za účast láhev vína a balíček těstovin J
Večer jsme si udělali opět výlet do 50km vzdálené Perugie. Zde jsme obdivovaly hradby a nakonec nasávali atmosféru a odpočívali na zdejším náměstí.
Večer, po opět skvělé večeři, jsme poděkovali majiteli rezidence za přátelské přijetí a předali mu na oplátku za jeho víno z vlastní produkce domácí destiláty od nás. Zároveň jsme se také rozloučili, neboť jsme chtěli brzo ráno vyrazit k Lago del Garda.
Pondělí 21.5
Ráno jsme brzo vstali a začali se balit na 450km cestu k Lago del Garda. Z Castiglione jsme vyjeli nakonec až v 7:30 opět směrem k Florencii. Odtud pak dál na Mantovu, Modenu až do města Riva del Garda. Zde jsme dorazili něco kolem 13:00 hod. Zaparkovali jsem auto u přístavu v Rivě, zaplatili parkovné a vydali se na cestu. Dušan znal trasu a tak jsme brzy najeli na prašnou kamenitou cestu podél skal nad jezerem a stoupali vzhůru. Po čase přešla kamenitá cesta na asfalt a my jeli dál směrem na Pregastinu. Na vyhlídce pod Pregastinou jsme udělali pár fotek a pokračovali dál. Za vesnicí v lese už asfalt skončil a tak jsme dál už jeli jen po šotolině. V horní části kousek od Passo Rochetta (1159m) už vedla cesta docela náročným technickým terénem přes kořeny a kameny, tak jsme místy kola i nesli. Po chvilce stoupání jsme dorazili na Passo Rochetta, odkud byl nádherný výhled na okolní kopce a dolů až na hladinu jezera (cca 1100 výškových metrů dolů !!!). Udělali jsem zde pár fotek, jak se zbavujeme svých kol a opět pokračovali vzhůru.
Našim cílem byl průsmyk Passo Nota (1208m) kam jsme se po častých
přestávkách na kochání a focení, což se nelíbilo Dušanovi, dorazili kolem
17:00. Zde jsme si doplnili vodu, koupili něco na pití a dali pauzu. Po pauze
jsme se rozdělili, Dušan pokračoval dál vzhůru na Passo Tremalzo (1668m) a my
tří se vraceli zpět. Vystoupali jsem z Passo Nota zpět cca 0,5km do kopce
a poté se spustili po červené a následně modré značce dolů. Cesta vedla po
štěrku asi
Odtud jsem pokračovali už po asfaltu směrem zpět do Rivy. Kousek před Tunelem jsem ale odbočili do terénu ve snaze zpestřit si cestu dolů ještě terénem, no a když jsem cca 1km nesli kola jen do prudkého kamenitého kopce lesem, vrátili jsme se zpět na asfalt.
Po tomto zpestření jsem se dál při jízdě po asfaltu z kopce napojili na cestu podél skal, kterou jsem ráno stoupali vzhůru. Na tomto úseku se ale díky závadě na kole, kdy se Mírovi sekl řetěz na vodící kladce u přehazovačky a zablokovalo se mu kolo, přepadl Míra přes zídku cca 5m dolů do roští. Vše ale dobře dopadlo a tak se s odřeninami a kolem po částech za naší pomoci vyhrabal zpět na cestu. Kolo jsem dali dohromady, Míra se otřepal a pokračovali jsem zpět k autu do Rivy. K autu dorazil asi za půl hodiny i Dušan. Večerní koupel v jezeře byla osvěžující a po večeři, jsem se uložili ve spacácích pod hvězdy ke spánku.
Úterý 22.1
Tento den jsem se rozhodli že už kola z auta vytahovat nebudeme. Dopoledne jsme vyrazili podívat se do místních obchodů s koly a cyklopůjčoven. Byla to pastva pro oči, leckterý cyklista fajnšmekr by si zde vybral J
Potom jsem nakoupili něco
k jídlu, nějaké dárky a vydali se přes horské průsmyky na zpáteční cestu.
Čekala nás ještě cca
Celkem jsme najeli na kole za 3 dny cca 160km, s převýšením něco kolem 3000m, cesta autem tam a zpět byla 3006km.
Tato akce se uskutečnila za přispění Města Kopřivnice a partnerského města Castiglione del Lago (It), kterým bych chtěl touto cestou také poděkovat.
Jaroslav Dvořáček
30.5.2007
ICQ: 178 806 229
jaroslav.dvoracek_zavinac_vlcovice.net