Itálie na kole 17 – 22.5.2007

Castiglione del Lago – 14 MARATHON BIKE del Trasimeno a Riva del Garda

 

 

Na základě pozvání italského partnerského města Castiglione del Lago vyrazila za město Kopřivnice čtyřčlenná delegace cyklistů, vyzkoušet tamní tratě a zúčastnit se 14 ročníku MARATHON BIKE del Trasimeno, který se konal v neděli 20.5.2007. Na cestu do Itálie vyrazili za místní CykloArt bike klub Kořivnice (Dušan Pargač, Miroslav Knapík a já – Jaroslav Dvořáček). Jako náhradník za Romana Lipového, který bohužel musel zůstat v práci jel, Michal Chmel z cyklistického klubu ck frenstat.

Čtvrtek a Pátek 17 – 18.5

Cesta

Na cestu jsme vyrazili už ve čtvrtek a než jsme vše naložili a vyzvedli Michala v Novém Jičíně, tak bylo 22:30. Jako dopravní prostředek jsme měli od města Kopřivnice zapůjčen automobil Renault Trafic, kam sem pohodlně vešla 4 kola i další věci. Do Itálie jsme jeli přes noc směrem na Rakousko (Vídeň, Graz, Klagenfurt, Vilach). Odtud pak dále směrem na Benatky, Padovu až do Florencie. Do Florencie jsme dorazili následující den odpoledne v 13:00. Po 14 hodinách jízdy a cca 1100 km jsme si zde udělali krátkou přestávku.

Florencie

Po projetí do centra Florencie v odpolední špičce jsme zaparkovali na parkovišti vzdáleném cca 10 minut pěšky od centra a vyrazili se protáhnout. Florencie, chlouba a skvost Toskánska a renesance je snad v každou roční dobu plná turistů. Došli jsme na náměstí Republiky a odtud k chrámu Santa Maria del Fiore, dále pak k paláci Signorie a nakonec jsme navštívili zahradu Giardino di Bobolii u paláce Pitti. Palác Pitti byl v tento den zdarma zpřístupněn, tak jsme zde nakoukli a shlédli řadu vzácných obrazů italských mistrů. Nakonec jsme prošli zahradu a v klidné zeleni za zurčení vodních fontán chvilku relaxovali po probdělé noci v autě.

Po 16:00 jsme pokračovali v cestě dál směrem na Řím do partnerského města Castiglione del Lago, vzdáleného už jen cca 135 km od Florencie.

 

Castiglione del Lago

Po příjezdu v 17:15 na místní letiště – AEROPORTO (výchozí bod) jsme volali „našemu“ člověku v Italii. Ten ale nebral telefon, tak jsme se vydali do Rezidence Ranierii, kde jsme měli domluvené ubytování sami. Po malých komunikačních bariérách, kdy nikdo z nás neuměl italsky a italové zase česky, jsme našli společnou řeč a hlavně také i ubytování. Ubytováni jsme nakonec byli cca 5km od Castiglione v zrekonstruované zemědělské usedlosti, Country House PODERE LACAIOLI I. Zde se nám dostalo velice přátelského přivítání s maximální 5 hvězdičkovou péčí :-) K dispozici jsme měli venkovní bazén, velký apartmán a také přístup do sklepa, kam jsme měli možnost dát naše kola. Vše bylo korunováno jídlem o 2 chodech a výborným moučníkem nakonec. Uff. Večer v 20:00 nás navštívil náš člověk v Itálii pan Eraldo Ciarini a opět jsme se snažili komunikovat o našem programu na další dny. Komunikace rukama, nohama a angličtinou postačila na to, abychom se dozvěděli, že následující den máme naplánováno seznámení se s tratí závodu. Potom jsme šli spát.

 

Další fotky z tohoto dne …

 

Sobota 19.5

Ráno v 8:00 měla být snídaně. Italové se snídaní nikam nespěchali, a tudíž následně i my. Jediný člověk, kterému vadilo, že v 9:00 nejsme na místním letišti byl náš Eraldo. Nakonec si pro nás přijel osobně do rezidence a skoro nám narušil plán, jet již z rezidence do Castiglione na kole. Nakonec jsme se ale domluvili a 9:45 jsme vyrazili všichni na kolech, tedy krom Eralda, k AEROPORTu. Bylo nám divné, proč najednou u Italů ten spěch, když nám nikdo neřekl, kudy trasa vede, jak ji poznáme a co vlastně bude. Nakonec se vše ale vysvětlilo a na letišti nás čekal jeden z místních členů cyklistického klubu Marinelli Ferrettini, který nás měl na trase provázet.

Vydali jsem se tedy na cestu. Po cca 7km jízdě „na zahřátí“ po asfaltu, kdy nám náš italský kolega dělal předvoj, jsme dorazili do městečka Borghetto. Zde proběhlo představení a náš cykloprůvodce Francesco vytáhl kolo z auta a spolu s námi se vydal na cestu.

 

Po krátkém úseku polní rovinatou cestou jsme odbočili na prašnou šotolinu a začali stoupat směrem do kopců. Výšková členitost okolních kopců není sice taková jako v domácích Beskydech, ale horko, krátké úseky s razantním stoupáním po prašné šotolině, střídané technickými sjezdy a opět stoupání, nás prověřili. Cesta vedla po hranicích Umbrie a Toskánska s výhledem na jezero Trasimeno. Celou cestu jsme s naším průvodcem drželi krok, ale díky zdejšímu horku jsme byli splavení potem. Italové se zřejmě nepotí :-)

Asi na 23 km se trať rozdělovala a delší 80 km úsek, začínal opět strmým stoupáním. My jsme se rozhodli vzhledem k časovým možnostem se vrátit a stihnout průjezd 9 Etapy Giro d´Italia městem Castiglione del Lago. Spustili jsme se tedy po kratší 40 km trati ostrým sjezdem lesem a následně serpentýnami mezi vinicemi k civilizaci. Při sjezdu jsem trochu ohřál kapalinu v brzdách a také kamarádi dali zabrat svým brzdovým špalkům. Dále jsme už pokračovali po asfaltu a polních cestách opět směrem k Borghettu. Odtud jsme zpět do Castiglione na AEROPORTO, kde bude start i cíl závodu, jeli po úzké pěšině podél jezera. Velice nás zde zaujal „sníh“ z topolového chmýří, který místy pokrýval celou cestu. No ještě že nikdo z nás není alergik....

Do Castiglione jsme dorazili včas, a tak jsme měli možnost shlédnout přehlídku pestrých barev trikotů závodníků Giro d´Italia a také servisní a materiálové zázemí. Jedním z generálních sponzorů závodu je i naše Škoda auto a tak jsem si chvilku připadli jako doma.

 

 

Po krátkém ale intenzivním zážitku, jsme vyrazili k jezeru Trasimeno a odtud přímo na pizzu do jedné z místních restaurací. Po obědě jsme chvilku poseděli a pokračovali vzhůru k hradbám staré pevnosti a na prohlídku města.

Odpoledne po návratu do rezidence jsme si před večeří udělali výlet do 30km vzdáleného Magione. Při zpáteční cestě jsme cestou na jednu vyhlídku objevili značení delší 80km tratě, která vedla opět do kopce. Odtud jsme se pak vraceli podél pobřeží a pozorovali krajinné scenérie při západu slunce.

 

Další fotky z tohoto dne …

 

Neděle 20.5

Brzy ráno jsme vstali, abychom stihli prezentaci závodu, která se konala od 7:00 do 8:00. Po příjezdu na AEROPORTO a při vyplňování přihlášky jsme ale byli nepříjemně překvapeni, že bez F.C.I. (cyklistické závodní licence) nemůžeme jet delší 80km trať. Nakonec jsem se tedy vydali všichni na 40km trať. Z letiště se v 8:30 vydal peloton cca 550 cyklistů úzkou cestou podél jezera, po které jsme jelipředchozí den, do Broghetta, kde byl oficiální start. Odtud se už pokračovalo v ostrém závodním tempu.

 

Nejlépe z nás se očekávaně umístil Dušan Pargač, který dojel ve své kategorii první a celkově na krátké trati druhý. Michal dojel v kategorii 6, Míra a já v druhé padesátce. Vzhledem k tomuto skvělému umístění nás ale nemile překvapilo, že závodníky bez licence nezaznamenávali do celkového oficiálního pořadí. Nu co se dalo dělat.

Po 13:00 hodině začali dojíždět první borci, kteří jeli 80km trať. Nejlepší závodník zajel tuto trať s celkovým převýšením 1780m za 3 hodiny a 3 minuty. Po dojezdu posledního závodníka následovalo vyhlášení výsledků ve všech kategoriích. Na konci samotného vyhlašování byla uvedena také kategorie jezdců bez F.C.I. licence, kde na stupni vítězů stanul náš Dušan a Michal na 5 místě. Odměna byla vskutku tučná, Dušan dostal asi 5kg šunku a Michal štangli salámu. Ani Mirek a já jsme neodešli zkrátka a dostali jsme za účast láhev vína a balíček těstovin J

 

Večer jsme si udělali opět výlet do 50km vzdálené Perugie. Zde jsme obdivovaly hradby a nakonec nasávali atmosféru a odpočívali na zdejším náměstí.

Večer, po opět skvělé večeři, jsme poděkovali majiteli rezidence za přátelské přijetí a předali mu na oplátku za jeho víno z vlastní produkce domácí destiláty od nás. Zároveň jsme se také rozloučili, neboť jsme chtěli brzo ráno vyrazit k Lago del Garda.

 

Další fotky z tohoto dne …

 

Pondělí 21.5

Ráno jsme brzo vstali a začali se balit na 450km cestu k Lago del Garda. Z Castiglione jsme vyjeli nakonec až v 7:30 opět směrem k Florencii. Odtud pak dál na Mantovu, Modenu až do města Riva del Garda. Zde jsme dorazili něco kolem 13:00 hod. Zaparkovali jsem auto u přístavu v Rivě, zaplatili parkovné a vydali se na cestu. Dušan znal trasu a tak jsme brzy najeli na prašnou kamenitou cestu podél skal nad jezerem a stoupali vzhůru. Po čase přešla kamenitá cesta na asfalt a my jeli dál směrem na Pregastinu. Na vyhlídce pod Pregastinou jsme udělali pár fotek a pokračovali dál. Za vesnicí v lese už asfalt skončil a tak jsme dál už jeli jen po šotolině. V horní části kousek od Passo Rochetta (1159m) už vedla cesta docela náročným technickým terénem přes kořeny a kameny, tak jsme místy kola i nesli. Po chvilce stoupání jsme dorazili na Passo Rochetta, odkud byl nádherný výhled na okolní kopce a dolů až na hladinu jezera (cca 1100 výškových metrů dolů !!!). Udělali jsem zde pár fotek, jak se zbavujeme svých kol a opět pokračovali vzhůru.

Našim cílem byl průsmyk Passo Nota (1208m) kam jsme se po častých přestávkách na kochání a focení, což se nelíbilo Dušanovi, dorazili kolem 17:00. Zde jsme si doplnili vodu, koupili něco na pití a dali pauzu. Po pauze jsme se rozdělili, Dušan pokračoval dál vzhůru na Passo Tremalzo (1668m) a my tří se vraceli zpět. Vystoupali jsem z Passo Nota zpět cca 0,5km do kopce a poté se spustili po červené a následně modré značce dolů. Cesta vedla po štěrku asi 12 km z kopce až do Ledra. Tento sjezd jsem si dost užili.

 

Odtud jsem pokračovali už po asfaltu směrem zpět do Rivy. Kousek před Tunelem jsem ale odbočili do terénu ve snaze zpestřit si cestu dolů ještě terénem, no a když jsem cca 1km nesli kola jen do prudkého kamenitého kopce lesem, vrátili jsme se zpět na asfalt.

Po tomto zpestření jsem se dál při jízdě po asfaltu z kopce napojili na cestu podél skal, kterou jsem ráno stoupali vzhůru. Na tomto úseku se ale díky závadě na kole, kdy se Mírovi sekl řetěz na vodící kladce u přehazovačky a zablokovalo se mu kolo, přepadl Míra přes zídku cca 5m dolů do roští. Vše ale dobře dopadlo a tak se s odřeninami a kolem po částech za naší pomoci vyhrabal zpět na cestu. Kolo jsem dali dohromady, Míra se otřepal a pokračovali jsem zpět k autu do Rivy. K autu dorazil asi za půl hodiny i Dušan. Večerní koupel v jezeře byla osvěžující a po večeři, jsem se uložili ve spacácích pod hvězdy ke spánku.

 

Další fotky z tohoto dne …

 

Úterý 22.1

Tento den jsem se rozhodli že už kola z auta vytahovat nebudeme. Dopoledne jsme vyrazili podívat se do místních obchodů s koly a cyklopůjčoven. Byla to pastva pro oči, leckterý cyklista fajnšmekr by si zde vybral J

Potom jsem nakoupili něco k jídlu, nějaké dárky a vydali se přes horské průsmyky na zpáteční cestu. Čekala nás ještě cca 850 km dlouhá cesta domů přes horské průsmyky. Jeli jsem směrem na Bolzano a zde odbočili do kopců na Corttinu d´ Ampezzo. V místních kopcích jsou závěrečné dojezdové etapy Giro d´Italia a tak jsem si tuto část nemohli nechat ujít. Pohledem za jízdy z auta při stoupání vzhůru jsme pozorovali okolní horské štíty se sněhem. Z sedla Passo Falzarego (2117m) jsme se nakonec zpustili zpět dolů a pokračovali do Rakouska. Zde nás trochu zdržela kolona před Tánským tunelem, a tak jsem do Vídně dorazili až o půlnoci. Odtud jsem pak už pokračovali známou cestou zpět do Kopřivnice, kam jsme dorazili kolem třetí hodiny ranní ve středu 23.5.

Celkem jsme najeli na kole za 3 dny cca 160km, s převýšením něco kolem 3000m, cesta autem tam a zpět byla 3006km.

 

Další fotky z tohoto dne …


Tato akce se uskutečnila za přispění Města Kopřivnice a partnerského města Castiglione del Lago (It), kterým bych chtěl touto cestou také poděkovat.

 

 

Jaroslav Dvořáček

30.5.2007

 

ICQ: 178 806 229

jaroslav.dvoracek_zavinac_vlcovice.net